VÝBĚROVÁ SPRAVEDLNOST

Netoliko houževnatá „obrana hradu“, spojená s používáním různých úskoků, o které jsem psal v šestnáctém díle tohoto seriálu (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012122901), ale i výběrová spravedlnost v přístupu k různým pachatelům stejných poklesků je jevem, který oficiálně vyhlašované úsilí o ozdravení poměrů ve státním zastupitelství přibližuje Potěmkinovým vesnicím. Jde o úkaz, který odporuje zásadám dobré veřejné správy, zakotveným ve správním právu: úřad má v obdobných situacích rozhodovat vždy stejně a ani tam, kde je dán prostor pro úvahu, nesmí rozhodnutí nést znaky svévole.

TAKOVÁ MALÁ STÁTNĚZÁSTUPCOVSKÁ LEŽ

Když v r. 2010 ODS loudila hlasy voličů, slibovala div ne pozemský ráj ve státním zastupitelství, jehož důvěryhodnost utrpěla ošklivé šrámy v důsledku zneužití moci státních zástupců ve známé „kauze Čunek“ a jí vyvolané „válce žalobců“. Ironií osudu se stalo, že hlasatelem lepších časů byl capo di tutti capi pachatelů „kauzy Čunek“ Jiří Pospíšil, ale to nevadilo ani vedení ODS, ani voličům. Obrat k lepšímu měl přinést nový zákon o státním zastupitelství a nahrazení zprofanované nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké tajuplným „spasitelem“ nezpochybnitelných lidských a odborných kvalit.

Dne 5. listopadu 2012, tedy tři dny před přijetím zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, zažaloval Klášter Dominikánů Praha u Okresního soudu Praha-západ město Řevnice o vydání nemovitostí v držení města, které mu kdysi patřily. Tento krok vyvolal nesouhlas i u některých politiků, kteří se dosud tvrdě zasazovali o přijetí zmíněného zákona. Věc se urovnala smírně, neboť dominikáni po několika dnech žalobu zase stáhli.

I když se nakonec nic nestalo, tato událost obnažuje zmetkovost zákona. Nelze totiž vyloučit, že v budoucnu budou podány další obdobné žaloby a dokonce se může stát, že budou vydány nemovitosti, za které byla vyplacena církvím náhrada.

Proč se těšit na r.2013 ? Ze zoufalství, protože po kouscích, jež předvedla vláda Petra Nečase ve spojení s poslanci vládní koalice v závěru roku, nám nezbývá nic než doufat, že už snad ta jízda do pekel nebude v novém roce dále pokračovat.

Nikdy dříve jsme v závěru roku nedostali od vládnoucích kruhů takovou nadílku pohrom, jako letos. V důsledku zvýšení daně z přidané hodnoty dále porostou ceny. Důchodci nebudou odškodněni za inflaci. Budou omezeny nebo zrušeny některé sociální dávky. Kupní síla obyvatelstva bude klesat. Již dnes je nižší než v Portugalsku a Řecku. Jejich ekonomické potíže jsou přitom mediálním strašákem, který nás má přimět k stádnému mlčenlivému smiřování s Kalouskovými „škrty“.

Kdykoli probíhá důležité rozhodování o velkolepém daru marnotratné vlády Petra Nečase církvím, jímž je zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a jeho následné naplnění, vždy se média hlučně vrhnou na jinou událost a odvedou pozornost veřejnosti od skutečnosti, že toto nemravné puštění žilou státnímu rozpočtu, potažmo kapsám daňových poplatníků a jejich dětí a vnuků, se může stát neodvratným.

V těchto dnech plní úlohu zástěrky přeskupování vlády, skandální dění kolem Karolíny Peake  a úvahy o dalším osudu vládní koalice. Na zákon, přijatý ve zmatku v prvních hodinách výročí bitvy na Bílé hoře, se v tom zmatku téměř zapomnělo, ač již 1.ledna 2013 nabude účinnost. Občas se připomene podpora jeho přijetí hlasem odsouzeného poslance za ODS Romana Pekárka, ale téměř se nemluví o tom, že jeho odpůrci z řad poslanců vládní koalice vyměnili svá svědomí za mísu čočovice, kterou pak vzal Petr Nečas zatím jako jediné Karolíně Peake, sotva její strana LIDEM splnila svou hanebnou úlohu.

Dne 20. prosince 2007 oznámil kancléř Jiří Weigl dopisem předsedovi spolku Šalamoun Johnu Bokovi, že pan prezident snížil cestou milosti trest jisté odsouzené, jejíhož omilostnění se spolek Šalamoun opakovaně dožadoval. Paní odsouzená pak okamžitě požádala o podmíněné propuštění po odpykání poloviny trestu. Vrátila se domů na den přesně včas, aby se ujala péče o právě narozeného vnoučka, jehož těžce nemocná maminka, její dcera, by se o něj bez pomoci nemohla starat.

Rámus, který vyvolalo rozhodnutí Karolíny Peake odvolat tři vedoucí pracovníky ministerstva, mezi nimi 1. náměstka armádního generála Vlastimila Picka, mi připomíná počátky úřadování Daniely Kovářové ve funkci ministryně spravedlnosti. Když vrátila do funkce krajského státního zástupce Jiřího Křivance krátce po jeho odvolání Jiřím Pospíšilem, zacházela s ní media stejně jako dnes s Karolínou Peake (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2009062201, http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2009061801). Ještě hůře dopadla, když o něco později odvolala z funkce jednoho ze svých náměstků. Ostatní ministři tehdy vyměnili celkem šest náměstků, ale to se obešlo bez komentářů. Zato na její krok reagoval hulvátsky tehdejší předseda vlády Jan Fischer vytýkacím dopisem (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2009081802), který se dostal novinářům do rukou dříve než adresátce. Nikdy se za něj veřejně neomluvil.

Pokud snad čtenáři nadpis tohoto článku připomíná jistou knihu Marka Twaina, není to náhoda. Když jsem slyšel páně prezidentovo málo galantní zapochybování o způsobilosti Karolíny Peake zvládnout funkci ministryně obrany, a téměř současně mi někdo poslal po internetu roztomilou fotomontáž její tvářičky zasazené do vojenské uniformy (stojí za shlédnutí: http://ateo.cz/i/6289/), v představách se mi s ní propojila nejen hrdinka Twainovy knihy, ale také sličné ženy v uniformách plukovnic Vězeňské služby ČR, které dokáží postavit do pozoru nejen drsné vězeňské dozorce, ale i otrlé kriminálníky. Pan prezident ovšem po věznicích nejezdí…

Pokud snad čtenáři nadpis tohoto článku připomíná jistou knihu Marka Twaina, není to náhoda. Když jsem slyšel páně prezidentovo málo galantní zapochybování o způsobilosti Karolíny Peake zvládnout funkci ministryně obrany, a téměř současně mi někdo poslal po internetu roztomilou fotomontáž její tvářičky zasazené do vojenské uniformy (stojí za shlédnutí: http://ateo.cz/i/6289/), v představách se mi s ní propojila nejen hrdinka Twainovy knihy, ale také sličné ženy v uniformách plukovnic Vězeňské služby ČR, které dokáží postavit do pozoru nejen drsné vězeňské dozorce, ale i otrlé kriminálníky. Pan prezident ovšem po věznicích nejezdí…

V souvislosti s náhlým odvoláním Stanislava Mečla z funkce náměstka nejvyššího státního zástupce stojí za zmínku, že od 7. listopadu 2012 je na hlavní stránce internetového serveru Parlamentní listy stále dostupný článek „Rudá smrt z Olomouce“ (http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Ruda-smrt-z-Olomouce-Vime-kdo-a-jak-trpel-pod-Igorem-Strizem-252824), hanobící bývalého vojenského prokurátora Igora Stříže, dnes 1. náměstka nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Redakce zřejmě Igoru Střížovi „přeje“, neboť jinak se zde články střídají dosti rychle.

Redakce možná doufá, že dlouhodobým zveřejněním článku dosáhne toho, že si konečně někdo povolaný všimne absurdnosti skutečnosti, že více než 20 let po Listopadu zastává druhou nejvyšší funkci v soustavě státního zastupitelství člověk, který vzhledem ke své předlistopadové minulosti na ni nemá nárok. Nebo že aspoň Igor Stříž konečně pochopí neúnosnost svého působení ve vysokém postavení a spokojí se s postavením řadového státního zástupce.

V době působení Jiřího Pospíšila ve funkci ministra spravedlnosti se podařilo „protlačit“ Parlamentem ČR nový trestní zákoník, jímž se proti „starému“ zákonu u některých kvalifikací trestných činů změnily sazby výkonu trestu odnětí svobody a také některá pravidla jeho výkonu. V téže době přeplněnost věznic překročila hranici únosnosti, ale růst počtu vězněných osob pokračoval. Vážným problémem se stalo financování vězeňství. Začaly se bezvýsledně zkoumat příčiny stálého zvyšování poměru počtu vězňů k počtu obyvatel, v němž jsme se dostali na ostudnou špičku pomyslného pelotonu evropských států. Nikdo nechtěl raději mluvit o tom, jak by vězeňství zvládlo náhlé pokání až sedmi tisíc odsouzených, dosud se vyhýbajících nástupu trestu, kdyby najednou zaklepali na vrata věznic. Spása vězeňství se začala hledat v zavedení trestu domácího vězení, pro jehož použitelnost ovšem Jiří Pospíšil nezajistil technické podmínky. Viditelný průlom nastal bezprostředně po jeho odvolání. Kromě toho začali legislativci připravovat různé úpravy zákona, jež by usnadnily propouštění odsouzených za lehčí trestné činy z výkonu trestu před jeho úplným odpykáním.

Převálcování opozice při hlasování o zákoně o majetkovém vyrovnání státu s církvemi bez ohledu na odmítavý postoj velké části veřejnosti a kritiku z úst pana prezidenta, navíc v prvních minutách dne, na který padá výročí bitvy na Bílé hoře, nepřineslo vládní koalici klid.

Opoziční strany hned po hlasování oznámily, že zákon napadnou ústavními stížnostmi. To je postup sice možný, ale dle mého laického úsudku tentokrát s malou nadějí na úspěch, a zejména zdlouhavý: může se stát, že vláda stihne podepsat s církvemi nevypověditelné smlouvy o vyplacení náhrad za nevydaný majetek dříve, než Ústavní soud ČR rozhodne.

Předpověď konce světa, ke kterému má dojít 21. prosince 2012, vychází z mylného výkladu poselství mayského kalendáře. Ve skutečnosti svět nezanikne, ale ten den bude klíčovým bodem základního obratu v chování lidstva. Místo sobectví, závisti, nenávisti, zavládne všeobjímající láska a vzájemné porozumění. Vnějším příznakem změny budou nenápadné události s účinky, srovnatelnými se zemětřesením.

V uplynulém týdnu jsme opět byli svědky pestrého karnevalu politických trapností. Ustavování krajských zastupitelstev provázely demonstrace proti účasti komunistů. K volbám přišla jen menšina voličů. Komunisté patří k ukázněnější části národa, tedy přišli, viděli a zvítězili. Když už se s tím nedá nic dělat, jiná menšina huláká na ulicích a v jednacích síních, že se jí to nelíbí, a být statečná, vynutila by si prosazení svého názoru postupy naprosto nedemokratickými. Děti téměř školou povinné si stěžují, že školství v kraji bude řídit odborně způsobilá komunistka. Prý se bojí, že bude v resortu rozmisťovat „své lidi“. Spíše by ale měli spílat rodičům za to, že nešli k volbám a nepodpořili nekomunistické strany. Většina národa zapomněla na Masarykovo „demokracie není jen forma vládnutí, je způsobem života, demokracie si žádá lidí činných…“. Když pak nečinnost zavede politiku do slepé uličky, nečinní sní o vládě pevné ruky, na kterou pak budou u piva stejně nadávat.

Když jsem 3. listopadu 2012 komentoval (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012110301) články, útočící na bývalého vojenského prokurátora a člena KSČ Igora Stříže, dnes 1. náměstka nejvyššího státního zástupce, netušil jsem, že mediální zájem o něj bude mít další pokračování. Od 7. listopadu 2012 ale visí na internetovém vydání Parlamentních listů anonymní článek Rudá smrt z Olomouce (http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Ruda-smrt-z-Olomouce-Vime-kdo-a-jak-trpel-pod-Igorem-Strizem-252824), jehož sugestivní název má patrně vyvolat dojem, že zlý prokurátor Stříž posílal nebohé vojáčky na šibenici.

Transparency International se otřela o ministra spravedlnosti Pavla Blažka kvůli údajnému možnému střetu zájmů, do kterého se měl dostat stažením kárné žaloby, podané bývalým ministrem Jiřím Pospíšilem na brněnského soudce Jana Kozáka. Podstatou střetu zájmů mělo být dávné ministrovo působení ve funkci konkursního správce, jemuž konkursní soudce Kozák přiděloval případy. Pavel Blažek k tomu poznamenal, že z tohoto úhlu pohledu by byl ve střetu zájmu, i kdyby proti Janu Kozákovi vystoupil jako kárný žalobce, a měl samozřejmě pravdu.

Tato událost nemá sama o sobě význam. Vyvozovat střet zájmů z něčeho, co se stalo před deseti lety, a napadat kvůli tomu ministra, je pošetilé. Nicméně Transparency International a jí tentokrát jen mírně nabuzená média se dotkli veřejnosti téměř neznámého, leč přesto důležitého prvku fungování  justice a státního zastupitelství: kárného řízení jako obrany společnosti proti profesním a etickým pokleskům soudců a státních zástupců.

Nepravomocně odsouzený poslanec není ozdobou ani politické strany, jež ho do Poslanecké sněmovny vyslala, ani poslaneckého sboru. Bylo by jistě úlevné, kdyby se Roman Pekárek někam vypařil a přestal své kolegy obtěžovat svou přítomností. Jenže pan poslanec tvrdí, že je nevinen, spoléhá na zrušení rozsudku v odvolacím řízení, naplánovaném na 18. prosinec 2012, a je tvrdohlavý. Mandátu se prostě nevzdá. Chápu ho: nikdo se snadno nevzdává štěstí, které mu náhodou spadlo do klína.

Vyvolává tím běsnění na pravici i na levici, pasou se na něm novináři, kteří už nějakou chvíli neměli pořádnou senzaci s příchutí špíny. Všichni se shodují na jediném: Pekárek musí ven! Ale nemajíce žádný nástroj, jak jej vypudit, nakonec jen mlátí prázdnou slámu a nechávají utíkat důležitější věci.

Jiří Payne v článku „Přívětivý stát“, uveřejněném 7.listopadu 2012 na Neviditelném psu (http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-privetivy-stat-ddt-/p_spolecnost.asp?c=A121106_111422_p_spolecnost_wag) upozorňuje na slábnutí státu, jež je dle jeho názoru výsledkem skutečnosti, že vlastně nevíme, jaký stát chceme mít a většina z nás by nedokázala rozumně odpovědět na otázku, co pojem „stát“ vlastně znamená. Připomíná v té souvislosti marxistickou poučku, definující stát jako organizované násilí.

Věřím, že kdyby klasikové marxismu zavítali do České republiky našich dnů a podrobili naše politické a právní poměry marxistické analýze, zmíněná poučka by je nenapadla. Spíše by stát definovali jako neuměle zastíraný chaos. Organizovanost předpokládá existenci pevné hierarchie hodnot, autorit a fungujících pravidel, které příslušníci organizovaného útvaru dobrovolně nebo pod hrozbou trestu ctí a jimž se podřizují. Pokud se dají v chování našeho státu tyto znaky organizovanosti vůbec vysledovat, pak jen jako nedostatečně vyvinuté, neustálené a v některých případech postupně se vytrácející.

Ve 44. čísle týdeníku Týden a na internetovém vydání Parlamentních listů ze dne 31.října 2012 (http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Vyslouzil-si-pry-prezdivku-Ruda-smrt-z-Olomouce-Dnes-je- zastupce-nejvyssiho-zalobce-251892) vyšly články, zpochybňující Igora Stříže, 1. náměstka nejvyššího státního zástupce. Zakládají se na velmi subjektivním hodnocení jeho působení z let 1987 až 1989 ve funkci nejdříve čekatele, pak vyšetřovatele a ještě později prokurátora vojenské obvodové prokuratury, jehož spravedlivost čtenáři nemohou ověřit, protože nemají přístup k jím zpracovávaným trestním spisům. Marek Přibil v Týdnu jde ještě dále a zmiňuje i postoje Igora Stříže ke zmanipulování trestní věci Jiřího Čunka, jeho podíl na vyjednávání o jmenování Lenky Bradáčové, účast na trestním stíhání Davida Ratha a na prosazování koncepce třístupňového uspořádání soustavy státního zastupitelství a zřízení protikorupčního speciálu státního zastupitelství, to vše s náznakem, že se jedná o řetěz nekalostí.

Strana Věci veřejné se snaží prokazovat přetrvávající životnost prosazováním neobvyklých řešení různých problémů našeho života. Mimo jiné se pustila do podpory záměru vnést pojem „nesmrtící zbraň“ do našeho právního řádu. Držet by ji mohli občané bez zbrojního průkazu. Jejím jediným současným představitelem na trhu je „kraken“- krátká zbraň, vystřelující obyčejné tenisové míčky úsťovou rychlostí 400 m/sec. Nápad dovedla do úrovně přípravy legislativního návrhu, jemuž v časovém rozpětí zhruba tří týdnů věnovala již druhý seminář, pořádaný na půdě Poslanecké sněmovny. Sklidila za to již i mediální posměch, např. ve vtipném vystoupení Adama Drdy: http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/analyzy/_zprava/adam-drda-krakeni--1129897.